Puškvorec obecný nesoucí latinský název Acorus calamus je vytrvalá a velmi aromatická rostlina dorůstající výšky nejčastěji 50 až 150 centimetrů.
Složení
Puškvorcová rostlina obsahuje asi 2% až 7% silice tvořené řadou mono a seskviterpenů. Dále obsahuje hořčiny, třísloviny, slizy, sacharidy a cukry, cholin a i fenylpropan beta-asaron. Dodatečně disponuje pryskyřicí, kyselinou L-askorbovou, slizy, škrobem, dextrinen, cholinem, metylaminem, alkaloidem kalaminem, proazuleny a bazické látky, které jsou tvořeny z cholinu a metylaminu. Nositeli charakteristické vůně jsou složky aldehydické povahy, kde je zastupuje hlavně azarylaldehyd.
Užívání a dávkování
Užívejte jednu čajovou lžičku denně.
Více o bylince
Na bázi vyrůstá ze 3 centimetrů silného plazivého oddenku. Celá rostlina je charakteristická svou nápadnou aromatickou vůní, což je nápadné zvláště při rozlomení oddenku. Její lodyha je tříhranná. Listy jsou na bázi s listovými pochvami dvouřadě uspořádané, zároveň střídavé a přisedlé. Čepele mají mečovitý tvar, které jsou dlouhé nejčastěji 50-125 cm a 0,7-2 cm široké, kde se na okrajích poněkud trochu vlní. Květy jsou uspořádané do květenství, kterým je mnohokvětá válcovitá palice a která se směrem k vrcholu zužuje. Zpočátku je zelená a po určitém čase později zhnědne, přičemž dorůstá délky 5-9 centimetrů. Je sice vrcholová, ale vypadá jako boční, neboť podpůrný listen, případně toulec palice působí dojmem pokračování lodyhy. Květy jsou velmi drobné a zároveň uspořádané v palici do šroubovice. Okvětí je zelenavé a složené ze 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3). Tyčinek je 6, ve 2 přeslenech (3+3). Gyneceum je synkarpní a zároveň složeno ze 3 plodolistů. Co se semeníku týče, tak ten je svrchní. Kořen je v síle palce taky dokáže být až 1 metrů dlouhý. Acorus se sbírá především na jaře nebo později na podzim.
Puškvorec v našich končinách obecně roste na mělkých bahnitých březích rybníků a říčních ramen. Dále potom v bažinách, tůních a ve vlhkých příkopech. Květy zpravidla u nás kvetou v červnu a červenci. Oddenek puškvorce je jednou z nejstarších častí byliny. Plody jako takové se u puškvorce obecného nevytvářejí, protože se jedná o sterilního triploida.
Historie
V ayurvédské a čínské tradiční medicíně má puškvorec dlouhou historii léčebného využití. Nejdříve jej používala medicína indická, potom Egypťané, Arabové, Řekové a Římané. Do Evropy se dostala v roce 1565 z Malé Asie.
Puškvorec je pravděpodobně původem pouze z jižní Číny, přesto však již byl v dávných dobách zavlečen do Indie, odkud se šířil dál. Na území současné České Republiky byl dovezen v 16. století, již před tím však rostl v jiných částech Evropy, kam jej zřejmě přivezli Tataři, kteří věřili, že tato bylina čistí vodu a že je indikátorem nezávadnosti vod. V současnosti roste v České Republice poněkud roztroušeně. Vlivem rozsáhlých meliorací však v posledním období znatelně ubývá. Mimojiné stále dodnes zavlečeným způsobem roste v téměř celé Evropě, v Asii i v Severní Americe.
V dnešní době se prášek z Puškvorce užívá jako přísada do parfémů, zubních past, žvýkaček či likérů, kterým propůjčuje svou hořkou chuť. Oddenky z puškvorce jsou známé také tím, že se dají kandovat.